Znak a vlajka obce Kobeřice u Brna

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 3. dubna 1996, na základě žádosti, kterou podal tehdejší starosta obce
Ing. Jiří Slabotinský, CSc. Autorem návrhů byl Pavel Vrba.

Žádost byla projednána příslušným (sněmovním) heraldickým podvýborem dne 5. března 1996 a následně kulturním výborem, který dne 27. března 1996 doporučil předsedovi Poslanecké sněmovny udělení obou symbolů. O této skutečnosti starostu obce informovala předsedkyně podvýboru, poslankyně PhDr. Jiřina Pavlíková, svým dopisem ze dne 7. května 1996.

Znak obce

Blason znaku: Polcený štít, v pravé červené polovině stříbrný vinařský nůž, levá polovina zlato-modře dělená, nahoře černé parohy, dole zlatá rozletitá střela.

Ikonografický význam obecního znaku Kobeřic u Brna je následující: Na staré vesnické pečeti z 18. století je vyobrazen vinařský nůž, symbol zdejšího vinohradnictví. Proto vidíme obecnou figuru stříbrného vinařského nože v prvním poli polceného a děleného štítu obecního znaku, který tvoří celkem tři pole. Obecná figura černého paroží, ve druhém poli štítu, připomíná atribut sv. Jiljí, patrona místního starobylého, původně románského kostela, poprvé zmiňovaného roku 1283. Tento světec je nejčastěji zobrazován s laní nebo jelenem, na základě legendy o tom, že místo zvířete byl vizigótským králem, šípem postřelen poustevník Jiljí (latinsky Aegidius), žijící v Galii na přelomu 7. a 8. století, na kterémžto místě pak nechal král vystavět klášter, jehož se stal sv. Jiljí opatem. Obecná figura tzv. rozletité střely, tj. čtyř (uprostřed většinou kruhem) pravoúhle spojených šípů, respektive jejich hrotů, ve třetím poli štítu znaku, byla převzata z rodového erbu pánů Švábenský ze Švábenic, z nichž pocházel Vilém z Kobeřic, první známý majitel zdejší tvrze, podle níž se roku 1366 psal (užíval predikátu dle názvu obce, jakožto její majitel a vrchnost).

Vlajka obce

Vexilologický popis vlajky: List tvoří svislý červený žerďový pruh dosahující do poloviny délky listu a ve vlající části dva vodorovné pruhy – žlutý nad modrým. Poměr délky k šířce listu je 2:3.

Na stožár vztyčovaná vlajka, nebo prapor (pevně spojovaný s žerdí), opakuje všechny tři (výše popsané) tinktury jednotlivých polí štítu znaku, jejich převedením do vlajkového listu o stranovém poměru šířky k délce 2:3, dle státní vlajky České republiky. V době devadesátých let minulého století byly vexilologicky jednoduché vlajky (prapory), tvořené pouze barevnými pruhy  velmi oblíbené a časté, neboť jednak bylo tehdy uděleno poměrně malé množství komunálních vlajek a dále existovaly i určité technologické limity výroby, což nyní vůbec neplatí. Je proto velkou škodou, že v daném případě nebyla vytvořena klasická tzv. heraldická vlajka, která důsledně opakuje nejenom tinktury, ale i všechny figury znaku, jejich „rozpuštěním“ ze štítu znaku do obdélníkového vlajkového listu. Zákon o obcích však umožňuje tzv. revokaci symbolů, čili oficiální změnu již existujícího (uděleného) znaku nebo vlajky (praporu), vydáním nového dekretu předsedy Poslanecké sněmovny.  Stávající vlajku Kobeřic u Brna je možné upravit tak, že do červeného pruhu by byl vložen vinařský nůž, do žlutého paroží a modrého rozletitá střela. Nová vlajka by se stala nezaměnitelnou s obdobnými jednoduchými vlajkami a jednoznačně identifikovatelnou s obecním znakem. Zároveň by se jednalo o ideální prapor (vlajku) s bohatou výšivkou, pro reprezentativní používání.

Základní informace o vědních oborech – heraldice a vexilologii si můžete přečíst zde.