Znak a vlajka města Miroslav

Znak a vlajka (prapor) byly městu uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 21 dne 21. června 1999, na základě usnesení zastupitelů a žádosti tehdejšího starosty města Ing. Augustina Formana ze dne 19. března 1999. Pamětní listinu k rozhodnutí (tj. dekret o udělení znaku a vlajky) vydal předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus dne 12. července 1999 a můžete si ji prohlédnout zde: dekret_udeleni_znak_vlajka. Staletá historie existence znaku však začala již v roce 1533, kdy král a pozdější císař Ferdinand I. povýšil Miroslav na městečko a udělil mu tak právo pečetit a používat znak. Oba tyto roky jsou tedy momentem právoplatného nabytí komunálních symbolů.

Originál znakového privilegia s případným dobovým vyobrazením znaku městečka se bohužel nedochoval, víme jen, že se mělo jednat o snad celý červený štít „v němž půl orla bílého a dva hrozny vína se spatřují“.

Královské privilegium pro Miroslav bylo roku 1533 vydáno na žádost tehdejší vrchnosti, pana Zikmunda Valeckého z Mírova, který se zasloužil o rozsáhlou přestavbu miroslavské středověké vodní tvrze na členitý raně renesanční zámek, později již jen částečně barokně upravovaný. Kromě pozoruhodné celkové architektury a mnohých stavebních řemeslných detailů je výjimečné např. zdobené kamenné ostění portálu s opakujícím se erbem válečného háku (hrotu kopí s hákem) rodu Valeckých z Mírova.

Zámek Miroslav

Podrobné informace o zámku Miroslav najdete zde.

Znak obce

Blason znaku: Červeno-stříbrně polcený štít, vpravo vyniká půl stříbrného orla se zlatou zbrojí, vlevo zelená vinná ratolest se dvěma listy a dvěma modrými hrozny.

Zatímco symbolický význam vinné révy je zřejmý, neboť vinohradnictví bylo, je a jistě i bude v této oblasti tradiční a velmi rozšířené, původ „půl orla bílého“ bohužel zůstává nejasný. Tato znaková figura mohla být odvozena ze znaku moravské orlice nebo císařského orla či z erbu hrabat z Hardeka, kterým Miroslav patřila na konci 14. století, ale to vše jsou jen hypotetické spekulace. Navíc rozlišovací označení (jednohlavé) orlice a (dvouhlavého) orla je jazykovou záležitostí až z doby národního obrození a pouze českou terminologickou zvyklostí. Heraldická zvířata jsou totiž apriori vždy samci, a proto se ve všech zemích rozlišuje pouze nadpřirozeně zdvojený dvouhlavý orel od základního jednohlavého orla. V průběhu staletí navíc barevná podoba znaku městečka kolísala, což se týkalo štítu, zobrazovaného nikoliv jako celý červený, ale o dvou různých polí, i rozdílného zobrazování tinktur znakových figur půl orla a hroznů vína, respektive vinné ratolesti, kde původní zbarvení nemáme, narozdíl od půl orla, doloženo vůbec. Poté, co byla Miroslav v roce 1965 povýšena na město, stanovil tehdejší Městský národní výbor znak v podobě následně kodifikované ve známém díle Jiřího Čarka: Městské znaky v českých zemích, Praha 1985. Jednalo se o půl černého orla či orlice v prvním stříbrném čili bílém poli (svisle) polceného štítu a zelenou ratolest vinné révy se dvěma listy a dvěma modrými hrozny ve druhém červeném poli. V této podobě znak města platil až do zmíněného roku 1999. Z historického i heraldického hlediska šlo o zcela chybné provedení, bez ohledu na to, že štít zřejmě nikdy neměla tvořit dvě pole, ale jen jedno červené, jak výslovně uváděl text královského privilegia, ve kterém byla jednoznačně určena i stříbrná čili bílá tinktura půl orla, nikoliv černá! V červeném poli štítu pak ideálně nemohla být vinná réva barevná (zelená a modrá), ale heraldicky kovová (zlatá neboli žlutá a stříbrná čili bílá), dle základního pravidla o opačném kladení heraldických tinktur (kovů a barev)!

Na základě upozornění a zájmu tehdejšího starosty města Ing. Augustina Formana předložil PhDr. Zdeněk Kubík (ještě coby student Filozofické fakulty Masarykovy univerzity) dvě možné úpravy historického znaku města, ve kterých se pokusil o jisté kompromisní řešení, zachovávající již tradiční dvě pole štítu, ale opravující heraldické tinktury. Správně byla použita stříbrná (tj. bílá) figura půl orla se zvýrazněnou zlatou (tj. žlutou) tzv. zbrojí (tj. zobákem, jazykem a pařátem) v prvním červeném poli štítu. Druhé pole bylo buď zlaté (tj. žluté) nebo stříbrné (tj. bílé) se zelenou ratolestí vinné révy se dvěma listy a dvěma modrými hrozny, na základě kresby malíře a vlastivědného badatele Karla Gödela (1870-1948) z konce 19. století. Návrhy vlajky (praporu) města tuto figurální kompozici znaku opakovaly ve dvou svislých pruzích. Zastupitelé města odsouhlasili opravu městského znaku a vybrali řešení se stříbrným čili bílým polem s vinnou révou. Jelikož město žádalo o udělení vlajky (praporu), kterou dosud nedisponovalo, na základě úpravy tinktur historického znaku, bylo nutné (znovu) udělit i ten.

Vlajka obce

Vexilologický popis vlajky: List tvoří dva svislé pruhy, červený s polovinou bílého orla se žlutou zbrojí přiléhající k bílému pruhu se zelenou révovou ratolestí se dvěma listy a dvěma modrými hrozny u červeného pruhu. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Na stožár vztyčovaná vlajka, nebo prapor pevně spojovaný s žerdí, představuje tzv. heraldickou vlajku (prapor), která důsledně opakuje všechny tinktury i znakové figury převedené ze svislého štítu do vodorovně obdélníkového vlajkového listu. Výhodou takové vlajky (praporu) je její nezaměnitelnost s jinými vlajkami a snadná identifikovatelnost, že náleží k dotyčnému znaku obce. Neboť u vexilologických vlajek (praporů), tvořených pouze geometricky uspořádanými barevnými plochami (poli či pruhy), viz např. státní vlajky, je dosažení originality mnohem obtížnější, třebaže „jednoduché“ vlajky jsou z povahy věci opticky a esteticky velmi výrazné a často zdařilé.

Více informací o obci Miroslav získáte zde.
Základní informace o vědních oborech – heraldice a vexilologii si můžete přečíst zde.

O Miroslavi

Město Miroslav leží v Dyjsko-svrateckém úvalu na nejjižnějších výběžcích Bobravské vrchoviny přibližně 50 km na jihozápad od Brna a 30 km severovýchodním směrem od Znojma. Nejvyšším bodem Miroslavi je Markův kopec vysoký 300 m n. m. Nejníže položen je Miroslavský rybník 210 m n. m. (umělá vodní nádrž vytvořená na potoce Miroslávka).

Překlad listiny z roku 1222 s první písemnou zprávou o existenci Miroslavi.

Podle zdejší farní kroniky vybudovala již v 10. století dcera českého vévody vodní tvrz čnící na skále z bažiny, která se stala základem současného miroslavského zámku. O této události vypráví podrobněji lidová pověst o údajné kněžně Miroslavě, po níž své jméno dostala také osada vzniklá pod tvrzí. Potomky kněžny prý byli páni z Miroslavi, kteří měli obec v držení do 14. století. Historicky je tento rod erbu tří leknínových listů doložen od přelomu 12. a 13. století a jeho mužští předkové přišli z Rakouska. Prvním dochovaným písemným dokladem o existenci Miroslavi je listina vydaná po 12. srpnu 1222 králem Přemyslem Otakarem I., který se svou manželkou Konstancií potvrdil zdejší vinný desátek rajhradskému klášteru. Dnešní Miroslav vznikla spojením tří původně samostatných osad zmiňovaných od 14. století: Mitterdorfu, České vsi a Václavova. V letech 1497 až 1569 patřilo panství pánům z Mírova a Zikmund Valecký si na králi vymohl v roce 1533 povýšení Miroslavi na městečko. Současně s mu Ferdinand I. přidělil pečeť a městský znak (půlku orla s vinnou révou).

Novodobý vývoj města částečně ovlivnil odpor Miroslavských proti vybudování železnice v jejich sousedství. Nádraží proto bylo v roce 1869 zřízeno ve vzdálenosti několika km od obce. Na město byla Miroslav povýšena v roce 1965. V současné době žije v Miroslavi okolo 2900 obyvatel. Po roce 1989 v Miroslavi ubylo asi 900 pracovních míst, což vedlo k poklesu reálných příjmů většiny obyvatelstva. Přesto docházelo k pomalému rozvoji služeb a soukromého sektoru, který se potýkal se značnými existenčními problémy. V dnešní době se v Miroslavi daří především strojírenským firmám (Miroslavské strojírny, AR Brno, 1. Miroslavská strojírna, Jarospol a Mirosteel). Velkým přínosem bylo vybudování nového závodu BMTI (dceřiná firma STRABAG a.s.). Příznivý rozvoj těchto podniků se projevil pozitivně i v sektoru služeb.

Vedení města ve spolupráci s místními spolky a organizacemi investovalo nemalé úsilí do propagace Miroslavi a do pořádání mnoha kulturních akcí, což se pozitivně projevilo na zvýšení turistického ruchu ve městě a jeho blízkém okolí. Z miroslavských kulturně historických památek a zajímavostí vám doporučujeme k prohlídce goticko-renesanční zámek tyčící se uprostřed zámeckého parku a barokní kostel sv. Petra a Pavla (1729). Dále pak barokní sýpku, desátkový sklep a klasicistní evangelický kostel (1846) a kulturní dům, který vznikl přestavbou za války poškozené židovské synagogy. Dále se zde nachází cca 500 let starý židovský hřbitov a novější hřbitovy katolický i evangelický. Město zdobí i moderní kovové plastiky „Radost“ (o výšce 11 m u kulturního domu), „Péče“ (před zdravotním střediskem) a klasická plastika „Miroslava“ od zdejšího rodáka akademického sochaře Pavla Krbálka (1928 – 2015). Od roku 2015 je celoročně zpřístupněna opravená část Miroslavského zámku se stálou expozicí Krbálkových děl a reprodukcemi Slovanské epopeje Alfonse Muchy ve formě velkoformátového puzzle. Stavebně zajímavá je i secesní budova Miroslavské radnice (1914). V místní části Kašenec stojí za povšimnutí zvonička.

Barokní kostel sv. Petra a Pavla

K přírodním zajímavostem patří „Národní přírodní památka Miroslavské kopce“ a revitalizovaný Miroslavský rybník s mokřadem pro obojživelníky a vodní ptactvo. V obou těchto lokalitách byla v roce 2007 vybudována naučná stezka pro odborníky i běžné turisty. Ve zdejším kraji se daří ovocnářství a vinařství. Známá je především viniční trať „Weinperky“. V současnosti se tu daří i zemědělským podnikům. Jsou to Agrodružstvo Miroslav, Statek Miroslav a úspěšně tu působí i velké vinařské firmy Znovín Znojmo a Lahofer.

Město Miroslav pořádá pro občany i návštěvníky města zajímavé akce, které si získaly dobré jméno a jsou hojně navštěvovány. Začátkem ledna jde o ochutnávku mladých vín z Miroslavska. První sobotu v měsíci březnu organizuje Spolek miroslavských vinařů srovnávací výstavu vín pod názvem „Miroslavský košt“. O nejvyšší umístění zde soutěží na 500 vzorků velmi kvalitních vín z mikulovské, velkopavlovické a znojemské vinařské podoblasti a ze Slovenska. Po zimním lenošení prospěje všem věkovým kategoriím turistický výšlap jarní přírodou pořádaný v měsíci dubnu nazvaný „Miroslavská šlápota“ pořádaný Střediskem volného času Miroslav a ZŠ Miroslav (připraveno je více tras včetně cyklistické). Od 1. května do konce srpna je v provozu LETNÍ KINO Miroslav, které se nachází v areálu zámeckého parku. Pořádají se zde také koncerty a zábavy. V minulých letech např. (Citron, Katapult, Argema, Divokej Bil, Arakain, Petr Bende a band…). Miroslavské koupaliště je otevřeno v měsících červen-srpen. V červnu se v Miroslavi pořádají dvě hudební přehlídky. Rockový festival pořádá Středisko volného času Miroslav společně s MKIC Miroslav. Pořadatelem Miroslavského klíče (festivalu dechových kapel) je Základní umělecká škola Miroslav a město Miroslav. Měsíc červenec je ve znamení největší slavnosti v roce. K záchraně meruňkových sadů v Miroslavi a okolí má přispět „Meruňkobraní s Jarmarkem u Floriána“, konané třetí sobotu v červenci. Vyhlašuje se Meruňkovice roku, Meruňka roku, soutěží se o titul Knedlíkového krále. Na „ Meruňkobraní s Jarmarkem u Floriána“ můžeme dále vidět historický průvod, navštívit výstavu automobilů a zemědělské techniky, podívat se na historickou bitvu či šermířská klání, zúčastnit se leteckého dne na novém letišti, koncertu barokní hudby nebo jízdy turistickým vláčkem. K dispozici je na mnoha místech občerstvení a možnost výhodných nákupů. Akce končí Velkou letní nocí v letním kině. První sobotu a neděli v září pořádá město tradiční krojované hody. Na organizaci se podílí miroslavská mládež, římskokatolický farní úřad a Městské kulturní a informační centrum Miroslav.

Tradiční krojované hody, město Miroslav

Po celou předvánoční dobu zdobí miroslavské náměstí osvětlený strom a obří adventní věnec o průměru 6,8 m, který byl v roce 2000 zaregistrován jako vytvoření českého rekordu. Dalšími adventními akcemi jsou: „Vánoční strom řemesel“ (výstava, na níž si může každý návštěvník sám zhotovit řemeslný výrobek jako vánoční dárek) a „Gulášovka“. Řád zlaté vařečky s diplomem obdrží každý, kdo na gulášovku dodá 5 litrů guláše podle vlastní receptury. Program je obohacen o módní přehlídku a ochutnávku mladých vín. Závěr roku patří silvestrovské zábavě pořádané v KD. Do nového roku tradičně vstupujeme společným přípitkem na zdar nového roku a novoročním ohňostrojem. Následuje plesová sezóna, ve které nechybí ani dětské maškarní karnevaly v Miroslavi a v místní části Kašenec.

Historie zámku Miroslav

Zámek Miroslav

Miroslavský zámek byl podle pověsti vybudován dcerou českého vévody kněžnou Miroslavou kolem roku 912 původně jako vodní tvrz na malé skále uprostřed bažin. Její potomci údajně v Miroslavi žili až do 12. století. Historicky vybudoval zdejší opevněné sídlo až v první polovině 13. století rod pocházející z moravsko-rakouského pomezí, který zde zdomácněl, po Miroslavi se psal a v erbu měl tři leknínové listy. První písemná zmínka o miroslavské vodní tvrzi je však až z roku 1387, neboť předtím nedocházelo k majetkovým změnám. Postupem času byla přebudována v pevný gotický hrad chráněný vodním příkopem. K nejvýraznějším stavebním změnám došlo v 1. pol. 16. století, kdy zámek v podstatě získal dnešní podobu. Na miroslavském zámku se za dobu jeho existence vystřídalo mnoho majitelů. Páni Valečtí z Mírova vlastnili miroslavský zámek v letech 1497-1569 a dali mu zcela nový nádech. Byli velmi podnikaví a zasloužili se o přestavbu starého gotického hradu v pohodlný renesanční zámek. Do rozsáhlé přestavby se pustil především Zikmund Valecký z Mírova, který panství získal roku 1520. Velmi cenná a zajímavá je sklípková klenba bývalé soudní síně, kde panská feudální spravedlnost vynášela své rozsudky až do roku 1851.

Sklípková klenba bývalé soudní síně

Další zajímavou vnitřní lokalitou zámku je níže položené malé nádvoří. Odtud jsou vchody do žalářníkova bytu a sklepních místností, které byly bezesporu využívány i jako vězení.

Trojúhelníkové nádvoří zámku Miroslav

Od roku 1692 bylo miroslavské panství majetkem louckého kláštera ve Znojmě. Když byly císařem Josefem II. kláštery zrušeny, připadl loucký majetek v Miroslavi roku 1784 náboženskému fondu. Další stavební úpravy probíhaly v 60. letech 17. století, avšak celkový ráz sídla výrazně neovlivnily. Změny se dotkly zejména vstupního nádvoří. Vchod do centrální budovy vede vysokým barokním portálem a schodiště je osvětleno kulatým oknem. Klenbu prostorné chodby zvýrazňuje štuková výzdoba, která se uplatnila i ve výzdobě dalších místností. Barokní přestavba byla zřejmě završena roku 1761 (tento letopočet je vyryt nad slepým oknem vysoko na stěně vstupního nádvoří). K poslední velmi výrazné změně ve vzhledu zámku došlo v 1. pol. 18. století po požáru, který poškodil nejstarší střední budovu, do té doby završenou cimbuřím. Poté byla na této budově vztyčena vazba z borových kmenů a došlo k jejímu zastřešení mansardovou střechou tak, jak ji známe dnes. Roku 1824 koupil panství MUDr. Josef šlechtic Hopfen. Po jeho smrti v roce 1846 vše zdědil jeho adoptivní vnuk František Xaver z Hopfenů. Ten byl nejen velmi významný finančník ale i politik. Zasedal v moravském zemském sněmu, později byl dokonce delegován do Říšské rady. Roku 1864 byl jmenován ředitelem banky a od roku 1874 zastával úřad prezidenta císařsko-královské jižní dráhy.  Koncem 19. století celý miroslavský majetek koupila cukrovarnická rodina Stummerů, majitelem se stal August svobodný pán Stummer z Tavarnoku. Zámek v roce 1911 zdědila jeho dcera Amalie Crescentie Hardt-Stummer z Tavarnoku. Poslední majitelkou zámku byla baronka Bettyna von Langenhan, která zámek vlastnila až do konce 2. sv. války. Po roce 1945 získal zámek do správy Městský národní výbor, který jej využíval například jako muzeum nebo různá ubytovací zařízení. Od počátku 90. let je zámek majetkem města. Rekonstrukce jihovýchodního křídla probíhala v letech 2014-2015 a podařilo se opravit větší třetinu zámku. Zámek byl slavnostně otevřen 18.7. 2015 a nyní je zpřístupněn veřejnosti.