Znak a vlajka obce Keblice

Obecné figury džberu a žezla evokují ve znaku a na vlajce Keblic název obce i nejstarší písemnou zprávu o ní.

Znak a vlajka (prapor) byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 46 ze dne 17. dubna 2009. Ikonografický historický význam dotyčných použitých tinktur a figur, navržených, schválených a udělených i v praxi používaných komunálních symbolů Keblic, je pozoruhodný. Autor postupoval systematicky, a velmi vhodně, zvláště ve volbě v heraldice oblíbeného a žádoucího
tzv. mluvícího znamení, které je vždy „narážkou“ na jméno obce, ve smyslu známé latinské sentence „nomen omen = jméno znamení“.

Znak obce

Blason znaku: V červeno-zeleně polceném štítě stříbrný džber se zlatými obručemi, z něhož vyrůstá liliové žezlo mezi dvěma obilnými klasy, každý s odkloněným listem, vše zlaté.

Jméno obce Keblice vychází z prvotního tvaru Keblice = ves lidí Keblových, dnes bychom řekli Kbelových. Příjmení vzniklo z obecného názvu kbel, které je odvozeno od německého slova „Kübel“ a znamená  „kbelík“, přesněji „vědro“. Při tvorbě znaku se rovněž uvažovalo o výkladu, který by vycházel od základu „kobyla“. Po pečlivém prozkoumání pramenů se od této myšlenky upustilo.

Vědro, džber, lze tedy do jisté míry vnímat jako mluvící znamení ve vztahu k názvu obce. Stříbrná tinktura a červená barva štítu mají oporu v barvách města Litoměřice, které bylo historicky dominantním vlastníkem vsi Keblice. Zelená barva evokuje barvu venkova, přírody a zemědělství, na které poukazují i zlaté klasy. Právě zlaté klasy symbolizují fakt, že Keblice byly dříve centrem litoměřického městského hospodářského statku. Žezlo, vyobrazené v obecním znaku, je připomínkou Jana, syna Herbertova.

Pečeť Jana syna Herbertova z roku 1262 (nahoře s liliovým žezlem).

Právě s ním se pojí první písemná zmínka o vsi Keblice, která pochází z roku 1249. V tomto roce vydal král Václav I. v Praze listinu, kterou Janovi, synovi Herberta, měšťana z Litoměřic, prodává za sto hřiven svobodný dvůr s vinicí v Keblicích a zároveň připojuje ves Keblice k šosu města Litoměřice. Zmíněný Jan (syn Herberta) pečetí roku 1262 lilií s „vyrůstajícím“ liliovým žezlem a dvěma ptáky. Jedná se o jednu z nejstarších soukromých nešlechtických pečetí s výtvarně výjimečným a ve své době nevídaným znamením. Proto je obecná figura žezla ve znaku Keblic.

Vlajka obce

Vexilologický popis vlajky: List tvoří dva svislé pruhy, červený a zelený. Uprostřed bílý džber se žlutými obručemi, z něhož vyrůstá liliové žezlo mezi dvěma obilnými klasy, každý s odkloněným listem, vše žluté. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Na stožár vztyčovaná vlajka, nebo prapor pevně spojovaný s žerdí, představuje
tzv. heraldickou vlajku (prapor), která vždy důsledně opakuje všechny tinktury i znakové figury převedené ze (svislého) štítu do (vodorovně) obdélníkového vlajkového listu. Výhodou takové vlajky (praporu) je její nezaměnitelnost s jinými (často podobnými vlajkami) a snadná identifikovatelnost (i laikem), že náleží k dotyčnému znaku obce. Neboť u tzv. „hladkých“ vlajek (praporů), tvořených pouze geometricky uspořádanými barevnými plochami (poli či pruhy), viz např. státní vlajky, je dosažení originality mnohem obtížnější, třebaže „jednoduché“ vlajky jsou z povahy věci opticky a esteticky velmi výrazné a často zdařilé.

Více informací o obci Keblice získáte zde.

Základní informace o vědních oborech – heraldice a vexilologii si můžete přečíst zde.